Divadlo je jedním z mála umění, po nichž nezůstává žádná hmatatelná stopa, s výjimkou několika fotografií a a několika vět vzpomínek pamětníků – a ty vzpomínky blednou, o to rychleji, jak stárnou jejich nositelé.
Skvělí divadelníci se stávají jen heslem v encyklopedii - kdo by dnes uměl říci víc než pár vět o Jindřichu Mošnovi? Někdy po nich zůstávají jen veselé historky - režisér a dlouholetý šéf činohry Národního divadla Karel Hugo Hilar je toho klasickým příkladem. Ale postupně se zapomíná i na ty, kteří byli v plné síle jen před pár desítkami let.
Vybrali jsme si dvě z nejzářivějších hvězd českého divadelního nebe, Radovana Lukavského a Jiřinu Jiráskovou, a povídali si s nimi o celé jejich divadelní éře. O tom, co se ve spojení s nimi vybaví, když se řekne "To bylo tenkrát divadlo!".
Chtěli jsme, aby se ohlédli za vším, co zažili u divadla. Pro Radovana Lukavského, legendu Národního divadla, to byla práce poslední. Zemřel tři týdny po skončení našeho natáčení... Jsme rádi, že jsme mu tu vzpomínku umožnili a že nám byla dána možnost ji zaznamenat.
První fotografie dokládá pomíjivost herectví. Byla zaznamenána v prostorách někdejšího Komorního divadla, kde Radovan Lukavský vzpomínal na někdejší slávu, především na přelomové představení Obchodníka s deštěm. Téměř devadesátiletý herec v rozhovoru s číšníkem (dnes je v prostorách divadla pětihvězdičkový hotel). Mladý muž byl úslužný, ale o slavné historii toho prostoru a o tom, že ten stařičký pán to divadlo vyprodával na měsíce dopředu, nevěděl mnoho. Vlastně nic...
Další fotografie:
- Radovan Lukavský a Jiřina Jirásková při natáčení v hotelu Hoffmeister
- Radovan Lukavský jako legendární Hamlet na scéně Josefa Svobody
- Radovan Lukavský a Karel Höger v Srpnové neděli, kterou napsal František Hrubín přímo pro Národní divadlo (inscenace byla inspirací pro pozdější velmi úspěšný film)
- režisér Ondřej Kepka a Radovan Lukavský v hledišti Národního divadla